Adolf Benca – Paradox

ADOLF BENCA (USA – SLOVENSKO) – PARADOX (Galerie MIRO Praha, 1.2. – 3.3.2002)
Malířská tvorba Adolfa Bency je mnohostranná. Zahrnuje jak figurativní náměty opírající se o renesanční pojetí kresby, tak díla nefigurativní, inspirovaná bezpředmětným malířstvím, které odmýšlí od reálných detailů zobrazení skutečnosti a spěje k vyšším intelektuálním formám zobecnění a myšlení v umění. Pro současnou výstavu v Galerii MÍRO v Praze připravil tento umělec ucelenou kolekci obrazů a kreseb, které můžeme nazvati „filosofickou malbou”, protože se zamýšlí nad obecnými otázkami lidského bytí a k tomu volí originální formu výrazu a stylu.
Adolf Benca je velice vzdělaný umělec v exaktních vědách, zejména ve filosofii a v přírodních vědách, mj. studoval také medicínu v Itálii. Benca se například inspiruje teoretickou fyzikou 20. století, která je charakterizována vývojem teorie relativity, teorie kvant, teorií elementárních částic. Láká ho také čtyřrozměrné časoprostorové kontinuum našeho čtyřrozměrného světa, uvědomuje si, že prostor a čas nesmíme oddělovat. Okamžik událostí je čtvrté číslo. V Bencových obrazech najdeme malířsky zobrazené hmotné vlny, světelná spektra, světelná kvanta atd. Setkáváme se s inspiracemi o vztahu hmoty a pole. Benca ví, že ve fyzice se objevil nový pojem, nejzávažnější objev od doby Newtonovy fyziky: pole. Pro popis fyzikálních jevů nejsou podstatné ani částice ani náboje, nýbrž pole v prostoru mezi částicemi a náboji. Benca usiluje také mj. o zobrazení nového skupenství hmotyplazmatu. A tak bychom mohli pokračovat.
Z estetického hlediska je pozoruhodný zájem tohoto umělce o přeměny v atomovém jádru, o nesymetričnosti některých jevů při srážkách a rozpadech částic. Inspiroval se například stojatým vlněním nukleonů. Vlnění je soustředěno nejblíže ke středu jádra, má vždy kulovitě symetrický tvar. Proto potkáváme v Bencových kresbách často tuto symetrickou kruhovou formu a uvnitř ní se odehrává autorova vize na tmavém pozadí. Umělec tam nezobrazuje jen abstraktní dojmy ve vlnění představ, ale také figurativní motivy s lidskou podobou. Mnohá díla nám připomínají Wilsonovu mlžnou komoru, kde vznikají snímky přeměny záření v látku.
Významné jsou inspirace Adolfa Bency přejímané z esoteriky, tajných učení předávaných ústní formou zasvěceným osobám. Zejména jde o vztah esoteriky a filosofie. Benca věnuje svou pozornost například kabbale, učení o zákonech kosmogonie, o světě, o zákonech, které vládnou vesmíru. Přitahuje ho i praktická část kabaly, magie. V obrazech Bency potkáváme čísla, vzorce z přírodních věd v barevném vlnění, často se překrývají prostory, něco je skryto pod povrchem prvního plánu obrazu atd. Benca vyvolává energie, které vyjadřuje barvou a písmem nebo čísly.
Umělci jde o sebepoznání pravdy ve vlastním nitru člověka, jak to řekl slavný esoterik Franz Hartmann.

Prof. Dr. Miroslav Klivar
člen Americké estetické společnosti USA